POČÁTKY MLÝNA

Nejstarší zmínka o mlýně v Českém Meziříčí se nalézá v opočenském urbáři a váže se k roku 1598. Majitelem mlýna byl významný český rod svobodných pánů Trčků z Lípy, kteří se v 16. století zasloužili o rozkvět nedalekého Opočna. Mlynářem, který měl mlýn propachtovaný, byl toho času Pavel Šnorař. Po Bílé hoře byly Trčkům zabaveny majetky včetně opočenského panství a ty i s mlýnem získávají Colloredové.      

NEJSTARŠÍ OBJEKT V OBCI

V roce 1740 za pachtýře France Matyáše byla postavena dnešní budova mlýna. Jedná se tak o pravděpodobně nejstarší objekt v obci. Mlýn byl během doby ještě přestavován do podoby, jak ji známe dnes. Rok 1848 přinesl zásadní změnu ve vlastnictví mlýna. Tehdejší mlynář František Šefelín odkoupil mlýn z opočenského panství Colleredo-Mansfeldů a tím se dostal do soukromých rukou. Mlýn měl původně 3 mlýnská kola na spodní vodu poháněná vodou z Mlýnského potoka (dnes známý jako Zlatý potok). Ten v obci vedl přes areál dnešního cukrovaru, v místě nové technické brány do areálu cukrovaru se stočil k návodní zdi mlýna, kde byla umístěna dřevěná lednice s mlýnskými koly. Potok pokračoval přes pozemek dnešní mateřské školy a stočil se směrem do ulice Julia Fučíka, kterou de facto kopíroval. Těsně nad místem, kde se poprvé dotýká ulice Julia Fučíka s říčkou Dědinou, Mlýnský potok ústil do Dědiny.  

POSLEDNÍ MLYNÁŘSKÁ RODINA

Na začátku 60. let 19. století se začala psát historie mlynářského rodu Hrnčířů. Ti zde působili od roku 1862, kdy mlýn koupil za 22.000 zl. Jan Hrnčíř, rodák ze Lhoty u Nahořan. Mlýn zaznamenal v 2. polovině 19. století technologický rozvoj. Do mlýna jsou pořizovány stroje, které měly zlepšit zpracování meliva. V roce 1872 byly do mlýna instalovány tzv. francouzské kameny (fr. mlecí kámen byl opatřen křemencovými dílci, které melivo drtily a krájely). Dalším pokračovatelem mlynářského řemesla byl po Janu Hrnčířovi jeho syn Karel (známý rovněž pod přezdívkou "Sivý sokol"), který pokračoval v dalším rozvoji nastoupeném jeho otcem. Na konci 19. století se z klasického tzv. českého mlýna s českým složením (melivo mleto mezi dvěma kameny poháněnými vodními koly)  stal tzv. mlýn umělecký se složením uměleckým (melivo mleto v mlýnských stolicích mezi válci). Na začátku 20. století bylo vodní kolo (v pramenech jsou uváděna až 3 vodní kola) nahrazeno Francisovou turbínou.         

Zanedlouho bylo zakoupeno dynamo, pomocí něhož se vyráběla elektrická energie pro osvětlení mlýna a okolních domů. V roce 1939 převzal rodinou živnost poslední "pan otec" na mlýně Oldřich Hrnčíř, který provozoval mlynářské řemeslo až do 50. let minulého století, kdy byla živnost v nelehké době ukončena.

NOVÝ PŘÍBĚH MLÝNA

V roce 2017 se začal psát nový začátek mlýna. Budova byla odsouzena k definitivními zániku. Mlýn měl být zdemolován, aby dále "nehyzdil" obec. Nicméně ze strany některých občanů a zájemců o naši minulost došlo k informační a mediální kampani, která měla přesvědčit vlastníka objektu, aby dal šanci nejenom mlýnu, ale i iniciativě, jež si položila nelehký úkol naplnit tento prostor novým obsahem a vdechnout mu nový život...více